8.1.1.1 Melanocyty


Melanocyty, syntetizující černohnědý pigment melanin (eumelanin), derivují z crista neuralis (gangliová lišta). Buňky leží ve stratum basale difúzně rozptýleny mezi keratinocyty. Uvádí se, že na 5 až 12 keratinocytů připadá zhruba jeden melanocyt, což v absolutních číslech odpovídá 1000-1500 pigmentových buněk/1 mm2 povrchu. Melanocyty mají drobnější, na straně lamina basalis zaoblené tělo, ze kterého vybíhají mezi keratinocyty zárodečné vrsty dlouhé a větvící se výběžky. Buňky syntetizují melanin ve váčcích, zvaných melanosomy, které vznikají odštěpováním z Golgiho aparátu. K tomu, aby syntéza mohla probíhat, musí být splněny dvě podmínky: musí být k dispozici hotovost tyrosinu (p-hydroxyfenylalanin) a musí být přítomen fenoloxidázový enzymový komplex (tyrosinasa, fenolasa), jehož syntézu obtarávají ribosomy drsného endoplazmatického retikula. Fenoloxidáza nejdříve přemění tyrosin na DOPA (dihydroxyfenylalanin), který následně oxiduje na dopachinon. Další etapy tvorby barviva (konverze dopachinonu na indolchinon a polymerace indolchinonu v melanin) probíhají spontánně, tj. bez enzymové katalýzy. Jak bylo zjištěno studiem tkáňových kultur epidermis, melanosomy s hotovým pigmentem putují z buněčného těla do jeho výběžků a jejich prostřednictvím až ke keratinocytům, kterým jsou předány způsobem připomínajícím injekci. Proces, kdy jedna buňka předává hotový produkt druhé buňce se označuje cytokrinní sekrece. V keratinocytech se melaninová zrna shromažďují nad buněčnými jádry ve formě pigmentových čepičeky a chrání je před účinky UV záření. U bílého plemene mají pigmentové čepičky pouze keratinocyty stratum basale, zatímco u barevných a silně pigmentovaných plemen jsou i nad jádry keratinocytů ve stratum spinosum a zbytky melaninu lze nalézt dokonce i v odlupujících se šupinkách rohové vrstvy.

Opotřebované melanocyty jsou postupně vysouvány ze stratum basale a odlupují se společně s buňkami rohové vrstvy. Jejich počet je udržován množením melanocytů v aktivní fázi melanogeneze.

Ztmavnutí epidermis vyvolané UV zářením (tzv. opálení) je způsobeno několika faktory: přesunem (migrací) melanocytů do povrchnějších vrstev, urychlením syntézy melaninu včetně jeho předávání melanocyty keratinocytům a tmavnutím melaninu, který keratinocyty obsahují již z dřívějška.

Při běžném barvení nejsou melanocyty v epidermis patrné; k jejich znázornění se používá DOPA-reakce, při které se řezy inkubují 24 h při 37°C v 0,1-0,2 % roztoku dihydroxyfenylalaninu. Melanocyty se DOPA-reakcí barví žlutohnědě až černě. V elektronovém mikroskopu lze melanocyty snadno zjistit podle melaninových zrn v jejich cytoplazmě.


Poznámka: Obsah melaninu v keratinocytech zárodečné vrstvy společně s dalšími činiteli, jako jsou tloušťka rohové vrstvy, funkční stav krevních kapilár koria, karoteny uložené v tukových buňkách nebo pigmenty vzniklé odbouráním hemoglobinu (hemosiderin a bilirubin) rozhodují o výsledném zbarvení či pigmentaci kůže. Intenzita pigmentace vzrůstá za těhotenství, a to nejen v místech normálně více pigmentovaných, ale objevují se také ložiskovité pigmentace, např. v kůži obličeje (chloasmata uterina). Zvýšená pigmentace celého tělního povrchu provází zpravidla dysfunkci nadledvin (Addisonova choroba).

Při absenci fenoloxidázového komplexu nebo neschopnosti melanocytů střádat tyrosin se melanin netvoří; tato dysfunkce se označuje albinismus.